Marná práce

30.10.2010 10:04

 

Už se vám někdy zdálo, že vaše práce je marná, že vaše služba pro Pána nemá hodnotu a je k ničemu? Mně se to stávalo často. Před časem jsem však v této oblasti prožila krizi. Ten zlý mi namlouval:

„Tvá služba je taková malá, nepatrná, vždyť ty jsi tak ubohá. Jak můžeš někomu pomoci, když máš sama problémy?“

Nejhorší na tom bylo, že jsem tomu uvěřila. Začala jsem se na svou práci dívat skrze toho zlého a kolem sebe jsem šířila pesimistickou náladu.

„Vždyť já na to nemám, já jsem tak neschopná, tak malá, nic neznamenám.“

Ale Bůh to všecko viděl a slyšel a nenechal mě v tom.

Jako první se mi dostal do ruky letáček s úryvkem z knihy Povídej mi o lásce, a tam jsem četla:

„Kdyby si každá nota řekla: hudbu neudělá jedna nota ... nevznikla by symfonie.

Kdyby každé slovo řeklo: jedno slovo nemůže vytvořit stránku ... nevznikla by kniha.

Kdyby si každý člověk řekl: můj projev lásky nemůže zachránit lidstvo ... nikdy by na

zemi nebyla ani spravedlnost, ani mír, ani důstojnost, ani štěstí.“

Hned další den jsem četla v dopise, který jsem dostala od přítelkyně:

„Copak dobré věci nemůžeš dělat jen proto, že si myslíš, že nejsi dost dobrá?“

A pak jsem ještě slyšela kázání o malém českém človíčku:

„Co já zmohu, vždyť na to nemám, to ti druzí, ti na to mají...“

Kam jsem se otočila, všude jsem slyšela:

„Nejsi malá, jsi silná v Bohu, Bůh tě má rád takovou, jaká jsi. Bůh se dívá na tvé upřímné srdce a ne na to, co můžeš nebo nemůžeš.“

Pochopila jsem, že Bůh potřebuje i mne.

Kdyby si každý řekl to, co já, co by bylo? A co by nebylo?

Nutně jsem musela změnit své myšlení, proto jsem se modlila:

„Pane, použij si mne takovou, jaká jsem, dej mi svoji sílu, svého Ducha svatého, abych mohla sloužit ve tvé moci, a ne ve své síle.“

Když jsem pak jednou večer o sobě přemýšlela, najednou jsem uviděla Pána Ježíše, jak trpí na kříži. Viděla jsem jeho rány i to, jak umíral. Promítl se mi také můj starý život, kdy jsem ho ještě neznala, a uviděla jsem sebe dnes. S hrůzou jsem zjistila, že Pán Ježíš přece trpěl za mne. On to byl, kdo změnil můj život, a já všecko znevažuji svým postojem ke svým schopnostem, a jako bych říkala:

„Pane, ty jsi mě změnil špatně, měl jsi mne změnit lépe, vždyť se k ničemu nehodím.“

V pláči jsem Pána Ježíše prosila, aby mi odpustil můj velký hřích.

„Odpusť, Pane, že jsem neuznávala tvé velké dílo ve svém životě. Odpusť, že jsem hanila tvé stvoření.“

Bůh mi odpustil. Vím to, protože jsem po této modlitbě pocítila úžasný pokoj. Také jsem byla naplněna novou silou, odvahou a radostí ze spasení, z věčného života a ze všeho, co Bůh pro mne učinil. Jsem vzácná pro něho, jsem jedinečná a nenahraditelná. A nejenom já, ale každý je nenahraditelný pro svého partnera, pro své děti, pro svůj sbor, pro své okolí a hlavně pro Pána Ježíše. Jen tebe si může použít pro své plány, které má jen s tebou.

...vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1. Korintským 15,58

Ludmila Raszková