MATOUŠ 24

05.04.2011 14:39


Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn. Matouš 24,10-13
To jsou slova Bible o konci časů. A my v této době žijeme, ať už to nějak vnímáme, nebo naopak nic v našem životě tomu nenasvědčuje.

Prožívala jsem perné období. Nemohla jsem pochopit, že moji přátelé, se kterými jsem donedávna měla tak pěkné vztahy, rozuměli jsme si, modlili jsme se jeden za druhého, pomáhali si, se najednou tak změnili. Najednou je všechno pryč, zůstal jen chlad, neporozumění a zášť. Proč? Proč se to stalo, co jsem udělala špatně, v čem vězí problém? Ač se jim snažím vysvětlit, že to, z čeho mě obviňují, jsem nemyslela špatně, že přece... Ale všechno je zbytečné, marné a k ničemu to nevede. Moji přátelé jsou hluší, nebo spíše nechtějí slyšet moji obhajobu. Jednoduše jsem ta, která dělá všechno špatně. Oni sice neustále chtěli rozpitvávat svoje pocity a křivdu, ale nevedlo to k ničemu.

Po čase jsem se dozvěděla, že mezi lidmi kolují o mně pomluvy. Překvapilo mě, že ti, kteří je šířili, se na mě stále usmívali a povídali si se mnou, jako by se vůbec nic nedělo. Kde se v nich bere odvaha k tak nečestnému jednání? Kdo je ten, který jim našeptává, že to tak má být a že je to správně?

Jelikož všechno bylo tak těžké a neúnosné, žalovala jsem svému Pánu o nespravedlnosti a křivdě, která se mi děje. Četla jsem si Boží slovo, protože jsem věděla, že jedině v něm najdu útěchu a pomoc.

A najednou jsem to uviděla. Ano, vždyť je poslední doba, a proto se to všechno děje. Boží děti jsou vystavovány zatěžkávacím zkouškám, které rozhodnou o tom, zda vytrvají do konce.

Zatímco se jedni rozhodují pro vytrvání až do konce, zapírají sami sebe, před oči si staví Ježíše Krista ukřižovaného a hledí jen a jen na něho, aby načerpali u něho sílu, trpělivost, odpuštění a lásku, ti druzí chtějí neustále řešit křivdu, která se jim děje, stále víc a víc zabředávají do svých slov a myšlenek, stále víc si brání svoji kůžičku a upadají do sebelítosti. A v tom všem si myslí, že jsou na té správné cestě, a zatím jen otravují svoje okolí. První i druhá skupina mají však jedno společné. Jsou to Boží děti. Jsou to děti jednoho Otce, děti, za které umíral Ježíš Kristus.

Co tedy dělat? Jak se zachovat? Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou (nelpěte na své pravdě), oblečeni pancířem spravedlnosti (ne své) a obuti připraveností kázat evangelium pokoje (ne šířit pomluvy). Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho Zlého. Vezměte si také přilbu spasení (a nikdy ji neodložte) a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté (a nebojujte proti nim). (Ef 6,13-18)

Je velmi těžké udržet si tuto zbroj. Svádí mě to spíše k sebelítosti než k tomu, abych svým přátelům, nebo spíše nyní nepřátelům, odpustila. Boží slovo mě také vyzývá, abych jim žehnala a měla je ráda. V této chvíli však nejsem schopna ani prvního, ani druhého. Přede mnou jsou celé měsíce, ve kterých usiluji o změnu stavu svého srdce. Modlím se, prosím Boha, aby mi v tom pomohl. Díky Boží milosti si mohu dát svůj život do pořádku, vyčistit srdce od hořkosti a možná i nenávisti. A mohu také propustit své nepřátele ze zajetí neodpuštění. Moje srdce jihne, vše v něm měkne, rozpouští se a Ježíšova krev odplaví ty nečistoty navždy pryč.

„Vždyť je to tak jednoduché,“ říkám si, když je po všem. Ano, teď už ano, ale předtím s tím nešlo hnout.

 

Ludmila Raszková

 

 (psáno v roce 2005)