Milý Křesťane!

27.09.2010 12:23

 

V poslední době často přemýšlím nad svým životem, nad tím, jak žiji, co dělám správně, co dělám špatně, jaký je můj vztah k Bohu. Hodně také přemýšlím o Tobě. Jak asi žiješ Ty? Jak bojuješ o svou víru? Jak se máš?

Rozhodla jsem se, že Ti svoje myšlenky napíšu, třeba Tě osloví, třeba se nad nimi také zamyslíš.

Jaký je můj vztah k Bohu? Zjistila jsem, že čím více chci být blíže Bohu, tím více překážek je v mém životě. Nejdříve jsem si myslela, že je to normální, ale pak jsem to odhalila. V mnoha případech to byl ten Zlý, který vůbec netouží po tom, abych měla ten nejužší vztah s Bohem. A tak se modlím a prosím Pána o sílu vytrvat. Že je Bůh věrný, o tom se každodenně přesvědčuji.

Další věc, která mě moc zajímá, je moje duchovní čistota. Předtím, než jsem uvěřila, byl můj život jedna obrovská nečistota. S Boží pomocí jsem se ze všeho dostala. Když se na tuto dobu podívám dnes, tak vidím, jak můj život byl nádherně čistý. Nebyla v něm ani skulinka, kterou by se mohla sebemenší nečistota dostat. Byla jsem tehdy tak šťastná. Bahno světa zůstalo daleko za mnou.

Jenže po několika letech se začaly do mé mysli vkrádat úplně nenápadně zvláštní myšlenky: „Vždyť ty už nemáš vůbec žádnou radost ve svém životě. Všechno jsi zavrhla. Trochu zábavy ti přece vůbec neuškodí.“ No ano, vždyť je to pravda. Žiji jak jeptiška v klášteře. Nedovolím si opravdu vůbec nic. Takový život určitě Bůh po mně nechce. Přece nemůže nikomu vadit, když si občas přečtu „světský“ román nebo se podívám na „dobrý“ film nebo si vyslechnu „dobrý“ vtip... Ano, trochu slevím z toho upejpání. A tak jsem slevila. A víš, co jsem nakonec zjistila? Že už nejsem tak šťastná jako dřív! Zjistila jsem také, že Bůh opravdu po mně vyžaduje čistý, svatý a bezúhonný život. Bylo mi hrozně líto, že jsem se nechala nachytat. Teď už jsem totiž jaksi nebyla schopna rozeznat dobré od špatného. Nakonec jsem to vyřešila modlitbou. Bůh mi v tom pomohl. Od té doby nechci žádné kompromisy do svého života!

Jednou jsem na kázání slyšela tuto otázku: „Vypil bys čaj, o kterém bys věděl, že je v něm kapka jedu?“A teď tu otázku dávám Tobě, milý Křesťane: „Vypil bys čaj, o kterém bys věděl, že je v něm kapka jedu?“ Jestli mi odpovíš, že ano, že to nemusí být smrtící jed, tak jsi bláhový. JAK můžeš vědět, že to není smrtící jed? A co když je smrtící? Co pak?!

Já ale vím, že Tvoje odpověď bude určitě záporná. Ani já bych takový čaj nepila. No vidíš, ale ty kapky jedu jsem si klidně do svého života pouštěla. A ty pomalu otravovaly můj život – duchovní život. Ještě pár kapek a určitě by bylo po mně. Možná ne tak docela, protože ten jed, který jsem užívala, nebyl prudký. Musela bych ho vypít hodně, aby bylo skutečně po mně. Ale přesto. Vždyť víš, že stačí sníst zkažený salát a je ti pěkně blbě. A stejně to bylo se mnou. Nejhorší na tom je, že si těmi kapkami jedu prohlubuješ propast mezi sebou a Bohem. Tak to bylo se mnou. Když jsem si pak uvědomila, co to znamená – že vlastně znevažuji Krev Pána Ježíše Krista, jeho oběť na kříži, tak jsem rychle musela se sebou něco dělat. Co? No přece prosit o odpuštění a začít znovu nový život!

Vím, že nejsem sama, kdo má takové problémy v životě. Možná se s nimi potýkáš i Ty, proto Ti tento dopis píši. Byla bych moc ráda, kdyby Tě oslovil, jak jsem Ti už na začátku psala. Ale pokud se to Tebe netýká, dej to přečíst někomu, koho se to týkat bude. Když se porozhlédneš kolem sebe, určitě takové křesťany najdeš.

Víš, Křesťane, když čtu Skutky apoštolské, tak mi je moc smutno. Moc bych si přála, aby i naše církev dnes byla taková. Dnes si každý žije sám pro sebe. Nemohu na nikoho ukazovat prstem, protože vím, jak žiji já. Je ještě mnoho, mnoho věcí, které by v mém životě neměly být, a naopak věci, které by v mém životě měly být samozřejmostí. Ty, které by v mém životě neměly být, to nejsou žádné hříchy ani nepravosti, jsou to docela dobré věci, ale nějak mi vadí, když se podívám do první církve. Tam to prostě nebylo. Tam žil každý pro druhé. A to, co by mělo být v mém životě? Především více modlitby a Božího slova. Také nejsem tak docela správně nažhavená navštěvovat společná shromáždění. Nemyslím v neděli – to je samozřejmost, že jdu do sboru, ale biblická hodina, skupinky, modlitby... to si vždycky najdu nějakou výmluvu – sama pro sebe, protože se nikomu nemusím zpovídat.

Ale vím, cítím to uvnitř, že to, jak žiji, není docela správné. Rozhodla jsem se všechno změnit. To víš, že to najednou nejde – i když – když teď nad tím přemýšlím, tak by to všechno najednou šlo. Jenže, víš, v čem je problém? Že se mi nechce! Prostě se mi nechce některé věci měnit. Líbí se mi to tak, jak to je. Je to hrozně hloupé, viď?! MUSÍM s tím něco udělat!

Moc Ti přeji, Křesťane, abys vytrval ve svém boji. A tady je ještě verš pro Tebe:

„A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ (Fp 1,9-11)

Tvoje Křesťanka Ludmila