Už je to tak...

26.07.2010 23:24

 

Stalo se, čeho jsem se obával - start blogu byl dle mého názoru výborný a já dostal strach přidávat další příspěvky, abych to nepokazil. Tak se stalo, že jsem zde nic nepřidal již více jak měsíc!

Ale dnes večer jsem se rozhodl to napravit. Ještě v této chvíli nevím o čem budu psát, ale to přijde... Pro inspiraci si otevřu Bibli, tak prosím chvíli posečkej...

 

 

 

 

 

 

...ještě moment...

 

 

 

 

 

 

 

...ještě chvilku...

 

 

 

 

 

Tak letmo očima projíždím kapitoly Korintským, jenž se mi otevřely... a myšlenky létají všemi směry...až se zastavuji v tomto místě:

Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.

(2 Korintským 8:10-12)

a tak mě napadá, že je to vlastně totéž, jako s našim posláním tady na zemi. Nejde o to, co velkého tu vykonáme, ale o to, jak naplníme Boží plán. (tzv - nejde o kvantitu, ale o kvalitu)

Kdysi jsem chtěl být evangelistou typu Reinharda Bonkeho, nic "menšího" mi nedávalo smysl. Přivádět miliony lidí k Bohu, to byla jasná představa mého poslání...

Časem jsem ale zjistil, že nemám ten dar předávat poselství... a zároveň jsem začal vnímat, kolik lidí je třeba, aby např Bonke vůbec mohl stát na tom pódiu. Těch techniků, modlitebníků, organizátorů... a má vize se změnila - být součástí týmu, který umožňuje hlásání Božího slova...

Ale tím mé "poznání" neskončilo. Napadlo mě, co se vlastně děje s těmi miliony, tisíci nebo byť jen stovkami či desítkami lidí, kteří na základě takovéto akce uvěří? Akce zkončí a oni...? Měl by se jich, každého jednotlivce ujmout nějaký "duchovní táta", který pomůže "novorozeněti" pochopit svět na nějž se narodilo, adaptovat se a osamostatnit.. Jenomže kapacita sborů je v mnoha místech jen málo větší současnému stavu členů a pasivita mnohých z nich přímo ostudná... A má vize zase nabrala jiný směr - bylo by pošetilé jezdit po světě, hlásat evangelium a pak lidi nechávat na pospas... zatímco "za humny" strádají lidé obráceni díky jinému služebníkovi.

Vím, že je psáno:

Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Marek 16:15)

a pokud cítíš, že zrovna Ty máš jít, pak neotálej a JDI! Ať nepromarníš svou šanci!

Pokud to ale necítíš, pak věz, že i třeba úklid toalet ve sboru, dětském domově či domově důchodců je služba Bohu, neboť je psáno:

`Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.´

(Matouš 25:40)
 

Tímto si vlastně odpovídám na otázku z minulého příspěvku. Ano, "všední" život může být službou Bohu - posláním - i když to tak třeba na první pohled nevypadá. A první z těchto "neviditelných" služeb je výchova dětí... Tuto úvahu už nebudu dále rozvádět, to nechávám na tobě...

 

Jen snad ještě toliko - při stavbě domu je stejně důležitý projektant jako nosič cihel. Ať mají jejich úkoly jasně jinou prioritu, dům nebude stát bez jednoho ani bez druhého...

Já už vím, kde je moje práce (ikdyž ne zcela její náplň). A co ty?

Ty ještě ne? Pak nedej Bohu pokoj, dokud Ti to neřekne, protože jinak jen marníš svůj čas...

Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

(Matouš 7:7)
 

 

 

Anketka

Znáš své poslání?

ANO!!! (2)
33%

Nejsem si zcela jist/á (3)
50%

ne... (1)
17%

Celkový počet hlasů: 6