Ach ty děti...

Ach ty děti...

 

Nedočkavý šéf sleduje hodinky...

Už nevěří, že jeho nejlepší pracovník dorazí včas,aby dokončil jednu důležitou prezentaci, nutnou pro schůzi, která za chvíli začne. Rozhodne se zavolat svému zaměstnanci domů…

 

"Ahoj..." – ozve se hlas dítěte,které skoro šeptá.

 

"Ahoj. Je táta doma?"

 

“Je...” zašeptá.

 

“Můžu s ním mluvit?”

 

“Ne...” odpoví dítě potichu.

 

 

Napůl naštvaný šéf zkouší ještě jednou:

 

“A tvoje matka, je tam?”

 

”Je.”

 

”Mohla by ona se mnou mluvit?

 

“Ne. Nemá čas.”

 

”A někdo jiný tam je?”

 

“Ano...” šeptá.

 

”Kdo?”

 

“Policajt.”

 

 

Trochu překvapený, pokračuje:

 

“A ten tam dělá co?”

 

“Mluví s mým tátou, mámou a hasičem.”

 

 

Poslouchajíc velký zmatek na druhé straně telefonu, šéf se vystrašeně ptá:

 

”Co je to za zvuk?

 

“Vrtulník.”

 

“Vrtulník!?”

 

”Ano.”

 

 

¿¿¿Co se tam děje???

 

 

A ten dětský, napul vysmátý hlas odpoví:

 

 

“Oni mě hledají...”